Proč lidé užívají psychoaktivní látky aneb různé důvody a teorie

11.6.2017

Ona je to někdy tak trochu i detektivka, přijít přesně na ty činitele, které člověka pohnuly k tomu, aby sáhl po droze. Dále v textu jsou stručně popsány hlavní teorie, které se snaží vysvětlit, proč lidé začínají brát psychotropní látky. Z našeho pohledu na léčbu drogové závislosti není hledání té pravé příčiny zase tak důležité. Proč? Vždycky je to jenom domněnka, nic víc, nikdy s naprostou jistotou nemůžete říct, proč člověk začal drogy užívat.

Často si něco jiného myslí závislý klient („Začal jsem brát ze zvědavosti..."), něco jiného jeho rodiče („Určitě ho zkazila ta parta od vedle ze sídliště...") a něco jiného terapeut - ten hledá příčiny návykového chování podle terapeutického přístupu, ve kterém byl vyškolen.

Také se nejednou stává to, že klient takové objevené „jasné" důvody začne zneužívat ve smyslu nalezení té „pravé" příčiny, kterou pak zneužívá, aby si ulevil od pocitů viny a mohl přenášet zodpovědnost na někoho nebo něco jiného, např. „Za to, že jsem se naučil brát drogy, může moje matka, zdravotní sestra, která mi od dětství dávala na každé bolístko nějaký prášek.".

 

Biologická teorie

předpokládá vrozené nebo získané odchylky ve fungování mozku uživatele drog. V této souvislosti se zmiňují působky v mozku jako jsou např. dopamin, serotonin nebo endorfin. Jde o to, že někomu se v jeho mozku v dostatečném množství nemusí objevovat určitá chemická látka, která vyvolává pocity radosti a uspokojení. Představte si to tak, že se člověk normálně cítí dobře, když si např. zasportuje, něco se mu povede v práci nebo se do někoho zamiluje. Některým lidem se ale při takových příležitostech nevyplavuje do mozku tolik endorfinů (to jsou přirozené látky v organismu, které mají podobnou chemickou strukturu jako opiáty, např. heroin), a tak nepociťují takové potěšení. Prostě, ať dělají co dělají, pořád se pomocí běžných uspokojovacích způsobů necítí dobře. A pak vyzkouší heroin a je jim najednou konečně skvěle.

 

Psychoanalytická teorie

říká, že drogová závislost je určitou formou sebetrestání, které postupně získává podobu pomalé a prodlužované sebevraždy. Lidé závislí na drogách prožívají nevědomý vnitřní konflikt, který vede k silné emoční bolesti, depresím, úzkostem, pocitům viny a nízkému sebevědomí. Tito lidé cítí intenzivní touhu těmto neúnosným pocitům uniknout a pro jejich odstranění, stejně tak jako pro uspokojování dalších svých potřeb, využívají nezralé, nedospělé a zkratkovité vzorce chování. Co se týče speciálně závislosti na opiátech, ta může být zapříčiněna např. nezvládanou potřebou okamžitého uspokojení, potřebou vyhnout se sebekritickým myšlenkám a nepříjemným emocím jako jsou např. stud a pocity viny. Užívání opiátů může rovněž vyjadřovat obranu proti možnému psychotickému (schizofrennímu) rozkladu psychiky člověka. Psychoanalytická teorie mluví o narušeném vnitřním já, které v člověku vyvolává představu o jeho vlastní všemohoucnosti a směrem k závislým psychoanalytici často používají pojmy jako narcistní, egocentrická, dětinsky sebestředná a do sebe zahleděná osobnost. Droga je v psychoanalytickém pojetí chápána také jako náhražka za špatně fungující mezilidské (citové) vztahy a jako náhražka za libý pocit mateřské lásky a rodičovského opečovávání - někteří klienti milují heroin podobně jako svou mámu - když si dají dávku, prožívají pocity bezstarostnosti a bezpečí jako tenkrát, když je jejich matka ještě kojila.

 

Transpersonální teorie

transpersonální přístup vnímá člověka jako celistvou bytost a zdůrazňuje význam duchovní úrovně lidského života. Hledá odpovědi na nejrůznější otázky související s přesahem vlastních smyslových a rozumových možností a s podstatou smyslu života a bytí. Tato teorie v mnohém navazuje na teorii psychoanalytickou. Říká, že u drogově závislých není nejhlubším motivem, proč se uchylují ke drogám, pouze potřeba návratu do období kojení, ale mnohem hlubší touha po zážitcích neurčité jednoty nerušeného nitroděložního života.

Někteří transpersonální badatelé připisují velký význam průběhu porodu - prodlužovaný a vysilující porod může v dítěti zanechat pocity pesimismu a poraženectví a tito lidé potom mohou v dospívání a dospělosti více inklinovat ke drogám. Psychiatr S. Grof tvrdí, že pokud je porodní trauma tlumeno pomocí anestetik (znecitlivujících látek), pak to může v psychice dítěte zanechat hluboký vtisk, který následně formuje postoj, že jediný způsob, jak se v životě vypořádat s potížemi, je únik do stavů navozených drogou. Transpersonální psychologie rovněž vyzdvihuje domněnku, že drogová závislost může být vyjádřením scestné touhy po vlastním přesahu (transcendenci).

 

Kognitivní teorie (kognitivní znamená související s myšlením a poznáváním)

používá pojmy jako životní pozadí (těžké dětství provázené různými traumaty, např. sexuální zneužívání dlouhodobějšího rázu), spouštěcí kritická událost (např. vyhazov od zkoušky nebo z práce, rozchod s partnerem, rozvod rodičů, zjištění vážné nemoci apod.), v mysli zakořeněné problémové myšlenkové programy, které člověku dovolují užít drogu (např. „V životě se má vyzkoušet všechno...", „Žít se má naplno...", „Nikdo neví, co bude zítra, stejně všichni jednou umřeme a neštěkne po nás ani pes, tak proč si to na plný pecky neužít právě teď a tady.") a tzv. automatické negativní myšlenky (např. „Pro jednou ti šňupnutí pervitinu nic neudělá...", „Všichni to už vyzkoušeli, tak si to dej taky, jinak budeš vypadat jako srab..."). A tak můžete ochutnat pervitin, cítíte se super, bavíte se a chcete to znovu.

 

Behaviorální teorie (slovem behavior je míněno viditelné chování člověka)

říká, že drogová závislost je naučeným chováním, které vzniká a udržuje se pomocí následků tohoto chování. Váš mozek si prostě pamatuje a učí se, že mu bylo dobře, když jste do něj vpravili drogu. K tomu pociťujete ještě další výhody z braní drog jako např. to, že si vás rodiče více všímají, protože o vás mají strach. A tak to chce znovu a znovu, bez toho, aby vás mozková kůra (sídlo rozumu) v dostatečné míře upozorňovala na to, jaké může mít vaše drogové chování pro váš další život z dlouhodobého hlediska nepříjemné důsledky.

Behaviorální teorie taktéž zmiňuje vliv sociálního učení, kdy pozorujete a napodobujete chování svých vzorů, jako mohl být např. váš táta, který každý den večer doma vypil láhev rumu a vykouřil krabičku cigaret - takové chování se pro vás může stát normálním a vy ho začnete kopírovat, možná jenom s tím rozdílem, že spolu s tabákovými cigaretami začnete kouřit i marihuanu. Učíte se i tzv. podmiňováním, to znamená, že když poprvé vyzkoušíte marihuanu a je vám po ní špatně, tak se u vás snižuje pravděpodobnost, že ji budete chtít kouřit znovu. Člověk se učí také vhledem - jedná se o to, že když pochopíte vztahy mezi určitými informacemi (z toho můžete mít dobrý pocit) a vytvoříte si užitečný závěr (např. „Užívat drogy není z dlouhodobého hlediska výhodné."), tak se podle tohoto úsudku chováte. A pokud je takové vaše chování považováno okolím za vhodné, je posilováno sociálními odměnami, jako je např. pochvala od vašich rodičů.

 

Sociální teorie

navazuje na teorii předchozí a vyzdvihuje snadnou dostupnost drog ve společnosti, mluví o strachu z odtržení od rodiny a o snaze posilovat vazby na rodiče a další blízké osoby („U rodičů mi je skvěle, mám kde bydlet, dostávám peníze, dostanu najíst, nemusím se o nic starat, prostě žádný stres a zodpovědnost, je to super pocit bezpečí, jsem v pohodě, i když mě rodiče občas štvou. Ale poslední dobou si mě máma nějak moc nevšímá a už jsem od táty slyšel i takovou pitomost, že bych se měl postavit na vlastní nohy. Ne, to nechci! Ale je tu jedno možné řešení. Začnu brát drogy. Tak si ulevím od strachu, že mě rodiče hodí do nebezpečné vody nevyzpytatelného života. A oni to vlastně ani nebudou moci udělat, protože jim ukážu, že mám problém s drogami, že jsem neschopný žít zodpovědným a samostatným životem.

Získám si tak znovu jejich pozornost a péči a o to mi jde."). Sociální teorie rovněž mluví o činitelích, které mohou způsobit vznik a udržování drogové závislosti, jako jsou získání pocitu přijetí, uznání a úspěchu v drogové komunitě. Jednotlivé důvody (příčiny, motivace) pro užívání drog vám níže uvádíme v několika bodech. Jak sami uvidíte, některé z těchto heslovitě uvedených motivací spolu úzce souvisejí nebo se vzájemně prolínají, např. motivace smyslová a kreativně estetická, motivace vztahová, sociální a politická, motivace filozofická a spirituálně mystická.

  • Fyzický důvod (zbavit se únavy, udržet si výkon, uvolnit se).
  • Smyslový (zesílit si vnímání barev, hudby, prožitku ze sexu).
  • Pocitový (vyvolat si pocity štěstí, ulevit si od strachu, zlosti, smutku).
  • Vztahový (prolomit komunikační bariéry, vyzvat děvče k tanci).
  • Sociální (patřit do nebo nebýt vyloučen z nějaké skupiny, kde se cítím dobře, např. školní parta, skejťáci, máničky, hipíci, pankáči).
  • Politický (protestovat proti protidrogovým zákonům, proti kapitalismu).
  • Intelektuální (hledat nové pohledy na řešení různých problémů).
  • Kreativně estetický (hledat inspirace pro namalování obrazu).
  • Filozofický (hledat smysl života, pochopit myšlenky některých filozofů).
  • Spirituálně mystický (navázat kontakt s Bohem, s minulými inkarnacemi).

Na důvody pro užívání psychoaktivních látek je možné se podívat také ze širších souvislostí. Současná doba a společnost jsou orientované na trvale udržovanou rychlost a výkon (ten si lze na chvíli zvýšit některými drogami). S tím souvisí hektický životní styl plný stresu a strachů ze ztráty práce, ze ztráty partnera atd. (od těchto nepříjemných myšlenek, představ a emocí si lze dočasně a rychle ulevit pomocí alkoholu, léků a jiných drog), pracovně zaneprázdnění rodiče nemají mnoho času na kvalitní výchovu svých dětí (ty mohou nepozorovaně začít experimentovat s drogami), společnost je konzumní, lidé se chtějí co nejvíce bavit a užívat si (droga může sloužit jako snadný a vydatný prostředek zábavy), ostych je považován za slabost, lidé považují za zbytečné truchlit a přirozeným způsobem se vyrovnávat s různými životními ztrátami, chtějí vypadat stále spokojení a v pohodě (toho lze docílit nadužíváním různých léků, např. benzodiazepinů která nemálo farmaceutických firem, pro svůj zisk, proklamuje jako nenávyková), tradiční sociokulturní hodnoty jsou zpochybňovány (lidé si mohou existenciální úzkost ze složitosti, nečitelnosti a nesmyslnosti života rozpouštět drogami), hodnota člověka je často dávána do spojitosti s jeho schopnostmi a úspěchem (mladí lidé mohou brzy a poměrně snadno získat úspěch, uznání a přijetí v toxi partě...), socioekonomické nůžky se rozvírají - bohatší bohatnou a chudší chudnou (od tíže dopadu nepříznivých sociálních podmínek, včetně dlouhodobé nezaměstnanosti si lze ulevovat drogami...).

V současné době je moderní dívat se na různé lidské problémy z bio-psycho-socio-spirituálního pohledu. Můžeme tedy říci, že pravděpodobnost vzniku drogové závislosti se zvyšuje nepříznivou souhrou různých tělesných, psychických, sociálních a duchovních činitelů. Prostě můžete mít nějakou dědičnou zátěž, například váš dědeček byl alkoholik nebo schizofrenik, do toho v dospívání onemocníte lehkou sociální fobií, kdy se více stydíte a máte potíže se seznámit se sympatickou dívkou nebo chlapcem, zrovna se rozvádí vaši rodiče a, aby toho nebylo málo, máte ještě problémy ve škole.

Co se týče duchovních problémů, už dlouho nevidíte ve svém životě nic, co by mělo smysl, pro co by se vám chtělo žít. A pak jednoho dne večer jdete na party, kde potkáte kamaráda, a ten vám nabídne na zlepšení nálady něco málo bílého prášku. Vy neodmítnete. Najednou se cítíte mnohem lépe, v pohodě vyzvete svou tajnou lásku k tanci a ona jde, máte na háku, že se vaši rodiče rozcházejí, že se vám nedaří ve škole. A všechno kolem vás se zničehonic stává zajímavější, dostává to jiskru a smysl. A pervitin vám zachutná...

 

Z publikace: Drogová závislost aneb rychlý běh po krátké trati

zpět na přehled aktualit