PMA a PMMA jsou látky, které patří do skupiny entaktogenů, tedy navozují stav s příjemnou náladou, pocity empatie a sounáležitosti s okolím. Objevily se také v tabletách prodávaných jako extáze a zavinily několik úmrtí. Dávkování PMA (i PMMA) v tabletách se pravděpodobně pohybuje v rozmezí 40 – 100 mg. Účinek samozřejmě velmi záleží na dávce a na tom, zda-li se jedná pouze o PMA nebo o kombinaci s jinou látkou (nejčastěji MDMA nebo amfetamin). Tyto kombinace jsou velmi nebezpečné. PMA má psychotropní účinky podobné částečně LSD a MDMA což ji řadí spíše k halucinogenům.
Intoxikace se velmi často začne projevovat silnou nevolností (silnější než po MDMA) a zvracením, zvýšenou tepovou frekvencí a tlakem, dále může následovat zvýšení tělesné teploty (až vysoká horečka) a křeče. Právě vysoká teplota je nejčastějším spouštěčem dalších komplikací, které mohou nastat.
Záludnost u PMA spočívá mimo jiné i v tom, že první příznaky intoxikace nastupují o něco později (zhruba za 45 – 120 min) než po MDMA (20–60 min). Mnoho lidí se právě proto domnívá, že tableta kterou snědli byla „slabá“, a proto zkonzumují ještě jednu, dvě nebo nějakou jinou. Když pak účinek nastoupí, je dost často pozdě, protože již došlo k předávkování. Podobně jako u MDMA jsou účinky u PMA a PMMA (stejně tak i u 4-MTA) způsobeny masivním vyplavením nervového mediátoru serotoninu. Na rozdíl od MDMA mají tyto sloučeniny ještě jeden mechanismus účinku, kterým je inhibice enzymu, jež odbourává serotonin a noradrenalin. Právě tato kombinace účinků je velmi nebezpečná a na životě ohrožující. Tento kombinovaný účinek může vést až k rozvoji „serotoninového syndromu“.
Velká část úmrtí po PMA byla způsobena přehřátím organismu. Teplota u těchto lidí se pohybovala v rozmezí 41 – 46,1°C (nikdo s teplotou nad 42°C nikdy nepřežil). Právě vysoká teplota je často spouštěčem procesů, které jsou ve výsledku vlastní příčinou smrti. Díky vysoké teplotě se intoxikovaní velmi potí a ztrácejí tak velké množství tekutin a minerálů. To vede k rozvratu vnitřního prostředí organismu a navazuje kaskáda dějů vedoucích k poškození organismu. Mezi nejobávanější patří především rozvoj DIC (diseminovaná intravaskulární koagulopatie = porucha srážení krve s krvácením do všech orgánů) a selhávání nejrůznějších orgánů (nejdříve většinou ledvin) a rozvoj multiorgánového selhání s krvácivými projevy (v důsledku DIC). V některých případech bylo jako příčina smrti určeno nitrolební krvácení (to může souviset jak s DIC, tak s přímým vlivem PMA na hemodynamiku krevního oběhu, případně s vrozeným mozkovým aneurismatem).
Co se týká ostatních rizik, jsou pravděpodobně velmi podobné těm po MDMA, včetně neurotoxického účinku. PMA a PMMA se metabolizují v játrech na cytochromu P450 enzymem CYP2D6, stejně jako MDMA. Z toho vyplývá i řada dalších možných lékových interakcí (například s některými virostatiky používanými při léčbě AIDS). Navíc relativně velké procento populace (5 – 9 %) postrádá dostatečné množství tohoto funkčního enzymu, tzv. „poor metabolisers“. U těchto jedinců je nutno počítat s mnohem závažnějším průběhem intoxikace vzhledem k tomu, že se tyto látky odbourávají a vylučují z těla mnohem pomaleji.
Článek pouze obecně shrnuje dostupné informace, konkrétní případy se mohou lišit. Vždy doporučujeme jejich individuální konzultaci.