Mefedron (4-Methylmethcathinone) je syntetický stimulant s empatogenními a euforickými účinky. Patří do skupiny derivátů cathinonu. Ten je účinnou látkou v rostlině Catha edulis (kata jedlá). Mefedron je drogou poměrně novou. Poprvé se objevil ve Velké Británii v roce 2007 a v následujících dvou letech začal být hojně užíván v celé Evropě, Austrálii a na Novém Zélandu. V této době začalo přibývat evidovaných případů úmrtí, které byly s touto drogou spojeny. Reakcí na tento stav byly legislativní kroky, které měly tuto látku učinit nelegální. V ČR byl mefedron volně prodejný do dubna 2011 jak v kamenných obchodech, tak přes internet. Dnes je již zařazen v seznamu látek, jejichž výroba a distribuce je ilegální. Vzhledem k podobnému jménu je často zaměňován za Methedron (4-methoxymethcathinone) či Methylone (bk-MDMA). Typickými slangovými názvy je meff, dron, bubbles, MMCAT nebo miaow miaow (mňau mňau).
S mefedronem je nejčastěji možné setkat se ve formě bílého prášku, někdy i tablet. Je užíván perorálně, šňupáním, výjimečně i injekčně. S jednotlivými způsoby užívání drogy jsou spojena specifická rizika i dávkování. Běžná dávka u perorálního požití se pohybuje mezi 100 - 200 mg drogy, u šňupání mezi 20 - 80mg. Při per nasálním užití se efekt drogy dostavuje během několika minut a zpravidla vrcholí asi po půl hodině. Při užití perorálním je vždy prodleva mezi požitím a nástupem drogy delší, okolo 15 - 45 minut. Celkový efekt mefedronu se pohybuje mezi 2 - 5 hodinami, na něž navazují další 2-4 hodiny následných efektů (tzv. dojezd). Tyto následné efekty již nejsou žádoucí a právě v této fázi dochází k opětovnému požití drogy.
Možné účinky i doba trvání jsou značně individuální a mnohdy se liší od člověka k člověku. Mezi nejběžnější patří fyzická i mentální stimulace, euforie, zvednutí nálady, pocity empatie a otevřenosti, pocit „zrychlení", touha bavit se s lidmi, společenskost, zvýšení krevního tlaku a zrychlení tepu, změny tělesné termoregulace (pocení i zimnice), rozšíření zornic, snížení chuti k jídlu, změny vědomí, nespavost, malátnost, tlak na hrudi, zhoršení krátkodobé paměti, silná touha po další dávce (po dosažení euforického stavu, který užití drogy vyvolá), zatínání čelistí a skřípání zubů nebo záškuby ve svalech a očích.
V případě šňupání může dojít bolestivému otoku sliznic nosohltanu a sinusitidě (zánětu vedlejších dutin nosních). Bylo zaznamenáno i několik vážných případů vazokonstrikce (zužování cév). Toto riziko se objevuje při opakovaném užívání vysokých dávek (600 mg a více) během určité periody (cca 6 hodin). Mezi projevy vazokonstrikce patří zmodrání kolen, nohou, paží či rukou, rtů, obličeje nebo malátnost. Je také možné, že užívání mefedronu může vést k hyponatremii, tedy deficitu sodíku v krvi, což může vést k dehydrataci. Zatím však tuto tezi, vzhledem k nedostatku důkazů, nelze zaručeně potvrdit. Přesto může být toto riziko rapidně zmírněno jedením soleného jídla či pitím nápojů, které sodík obsahují (např. nápoje určené pro sportovce). Vysoké dávky mohou vyvolávat halucinace a psychózy.
Jsou zmapovány případy, kdy byl předávkovaný jedinec převezen do nemocnice, kde mu byl podán perorálně lorazepam. Po několika hodinách byl dotyčný z lékařské péče propuštěn a je tedy možné, že tímto sedativem lze účinky předávkování zmírnit (včetně vazokonstrikce)
Pravděpodobnost výskytu vedlejších efektů se zvyšuje se zvyšováním dávek. Větší zdravotní rizika hrozí také při kombinaci s jinými stimulanty, které mohou zvyšovat krevní tlak nebo tep. Užívání mefedronu (a obdobných stimulantů) může ohrozit více lidi s vyšším krevním tlakem a srdečními onemocněními a vadami.
Počáteční výzkumy tvrdily, že mefedron je nenávykovou alternativou k metamfetaminu, kokainu a jiným stimulantům, avšak objevuje se stále větší množství důkazů, že může být z tohoto hlediska stejně nebezpečný jako výše zmíněné látky. Vznik fyzické závislosti na mefedronu je nepravděpodobný, abstinenční příznaky jsou minimální a nejsou život ohrožující. Na druhou stranu psychická závislost se jeví být zásadním problémem, který je s užíváním této látky spojen. Velké množství lidí, kteří mefedron užívají nebo užívali, přiznávají, že tak činí častěji nebo ve větších dávkách, než měli původně v úmyslu. Vznik závislosti je nejpravděpodobnější u injekčního užívání a nejméně pravděpodobný u užívání perorálního.
Článek pouze obecně shrnuje dostupné informace, konkrétní případy se mohou lišit. Vždy doporučujeme jejich individuální konzultaci.