INTERNETOVÁ PORADNA
V následujícím článku se věnujeme specifickým kontextům, které se často objevují v dotazech poradny a souvisejí s tématem testování na drogy. Konkrétně se jedná o preventivní prohlídku u lékaře, předoperační vyšetření, darování krve a krevní plazmy, zásah rychlé záchranné služby, dopingové testy a sportovní prohlídky, dále silniční kontrolu, posuzování zdravotní způsobilosti (řidičské oprávnění), zaměstnání včetně nástupu, školu, OSPOD a trestnou činnost.
Při běžných preventivních prohlídkách se toxikologické testy na drogy neprovádí. Součástí preventivních prohlídek může být sice laboratorní vyšetření moči a krve, ale pouze pro sledování zdravotního stavu, nikoli kvůli testům na drogy. Lékař se může doptávat na životní styl a může ohledně toho dávat různá doporučení. Je možné, že se tedy o drogách zmíní nebo se na jejich užívání přímo zeptá (včetně tabáku a alkoholu), ale přímo testy neprovádí.
U osob mladších 18 let probíhají u dětského lékaře pravidelné preventivní prohlídky. Ani jejich součástí nejsou testy na drogy. Lékař především sleduje růst a vývoj (fyzický i psychický) a opět platí, že se může doptávat na životní styl včetně tématu užívání drog.
Pokud má rodič podezření na užívání drog u dítěte, bývá jednou z variant obrátit se na lékaře, aby dítě otestoval na drogy. Ten může provést orientační i laboratorní test. Pro rodiče nebo blízké osoby, které mají podezření, že dítě užívá drogy, doporučujeme článek, který vás může nasměrovat jak v komunikaci s dítětem, tak i v hledání další pomoci.
Pro další informace ohledně osob mladších 18 let doporučujeme článek, kde najdete především právní stránku věci a faktické informace o postupech různých institucí.
Testy na přítomnost návykových látek nejsou běžnou součástí předoperačního vyšetření. Podobně jako v případě preventivních prohlídek jsou v některých případech odebírány vzorky moči, ale pouze za diagnostickým účelem. Testy na přítomnost návykových látek se u nich neprovádějí. Obvyklou předoperační praxí lékařů je však dotazovat se pacienta na léky a další látky, které běžně užívá. Především pro anesteziologa je informace o užívání návykových látek zásadní kvůli zvolení správného druhu a dávky anestetika.
Situace, kdy k testování celkem běžně dochází, je v případě porodu. Pokud má personál podezření, že by matka mohla být uživatelka návykových látek, může si vyžádat toxikologický rozbor krve matky. V případě, že se přítomnost návykových látek prokáže, je zdravotnické zařízení povinno kontaktovat příslušný Orgán sociálně-právní ochrany dětí. Více o této tématice se můžete dočíst v našem článku, který blíže rozebírá těhotenství a drogy.
V případě darování krve a krevní plazmy se vždy provádí toxikologický rozbor krve, kde je zkoumána mimo jiné i přítomnost návykových a psychotropních látek. Podle informací z jednoho centra pro darování krevní plazmy je postup takový, že při zjištění přítomnosti návykových látek nemůže člověk v daném okamžiku darovat krev a/nebo krevní plazmu a současně je o něm tato informace uchována v databázi centra.
Pokud by se situace opakovala a/nebo by byla zjištěna přítomnost nějaké krví přenosné infekční nemoci (HIV, HCV, syfilis apod.), tak hlásí daného člověka do celostátního registru lidí vyloučených z možnosti darovat krev a/nebo krevní plazmu. Tato informace je veřejná, ale není automaticky součástí hlášení obvodnímu lékaři, neměla by se tedy dostat do lékařských záznamů daného člověka. Tato praxe se však může centrum od centra mírně lišit. Podmínky pro darování krve a krevní plazmy jsou v tomto kontextu v podstatě totožné.
Rychlá záchranná služba může vznést požadavek na policii, aby provedla test na přítomnost návykových látek. Vždy se v tomto případě jedná o součinnost s policií. Pracovníci rychlé záchranné služby nemohou provádět tyto testy samostatně a nejsou na to ani vybavení. O testy žádají v případě, že mají podezření na intoxikaci a její prokázání může pomoci vyloučit jiné zdravotní komplikace a/nebo aby na základě výsledku rozhodli o dalším směřování pacienta (záchytka, JIP apod.).
Přítomnost zakázané látky, jejích metabolitů nebo indikátorů v těle sportovce bývá nejčastějším porušením antidopingových pravidel. Zda sportovec toto pravidlo porušil, či ne, se zjišťuje prostřednictvím tzv. dopingové kontroly. Při ní je sportovci odebrán vzorek tělních tekutin (krev, moč či pot), který je následně podroben laboratorní analýze. Tu smí provádět pouze specializované laboratoře akreditované Světovou antidopingovou agenturou (WADA). Dopingovou kontrolu provádí pověřené antidopingové organizace, v České republice jsou sportovci nejčastěji vyzváni ke kontrole dopingovými komisaři Antidopingového výboru ČR. Mohou však být také vyzváni komisaři antidopingových organizací jiných zemí.
Sportovec může být vyzván k antidopingové kontrole jak během soutěže, tak i kdykoliv mimo ni. Výběr se většinou provádí losem. Sportovec tak nikdy předem neví, kdy bude ke kontrole vyzván právě on. Při soutěži je běžné provádět dopingovou kontrolu u medailistů, aby se vyloučil případný vliv dopingu na sportovní úspěch. Samotný průběh dopingové kontroly je možné shlédnout ve videu, které publikoval Antidopingový výbor ČR.
To, jaká látka je považována za nepovolený doping, určuje tzv. Seznam zakázaných látek a metod, který je pravidelně aktualizován světovou antidopingovou asociací (WADA). Na tomto seznamu se aktuálně nachází velká většina nelegálních psychoaktivních látek jako je například MDMA, THC, amfetaminy, kokain, opiáty atd..
Testy na drogy nejsou obsahem standardní sportovní prohlídky. Ta zpravidla obsahuje antropometrické vyšetření (váha, výška), vyšetření pohybového ústrojí tělovýchovným lékařem, klidové EKG vyšetření, zátěžový ergometrický test (ergometrie), stanovení zdravotní skupiny, stanovení způsobilosti ke sportu či studiu. Nadstandardní vyšetření na přítomnost návykových látek si však může vyžádat zadavatel prohlídky (např. sportovní klub).
Jednou z nejtypičtějších situací, kdy je ve hře testování na drogy, je řízení. Řidič nesmí řídit pod vlivem návykové látky. Dodržení této povinnosti kontroluje policie a řidič je povinen podrobit se zjišťování, zda není pod vlivem.
Stejně tak se téma drog může řešit v rámci posuzování zdravotní způsobilosti řidiče.
Tuto problematiku můžete najít podrobně popsanou v článku zabývajícím se silniční kontrolou a řízením pod vlivem.
Testy na drogy nejsou součástí běžné vstupní prohlídky do zaměstnání. Výjimky tvoří pouze určité typy profesí, jako jsou například vojáci z povolání, kdy je testování na přítomnost návykových látek z krve a moči součástí vstupní i periodické prohlídky u lékaře. U dalších složek záchranného systému jako jsou policisté, hasiči či pracovníci rychlé záchranné služby se při vstupní prohlídce návykové látky netestují. Odběry krve a moči jsou součástí, ale pouze pro posouzení zdravotního stavu uchazeče o místo.
V pracovní době a/nebo na pracovišti je zakázáno užívat či být pod vlivem alkoholu a/nebo nelegálních drog. A to i v případě, že člověk například čerpá obědovou pauzu nebo je zrovna na služební cestě mimo pravidelné pracoviště. Zákaz platí i v případě, že se nacházíte na pracovišti po pracovní době.
Zaměstnavatel má právo si kdykoliv vyžádat od zaměstnance test na drogy nebo dechovou zkoušku. Nemělo by však jít o namátkový test bez důvodného podezření. Test smí vykonávat pouze vedoucí pracovník a/nebo jím pověřená osoba. Odmítnout výzvu k podrobení se dechové zkoušce či testu na drogy je klasifikováno jako hrubé porušení pracovní kázně. Test lze odmítnout pouze v případě, že vás o něj žádá osoba, která k němu není pověřena. Zaměstnavatelé většinou provádějí typy testů jako je dechová zkouška a orientační testy z moči a/nebo ze slin. Pokud vyjde některý z těchto testů pozitivní, tak je v zájmu zaměstnance podrobit se lékařskému vyšetření z moči nebo z krve. Pouze tak je možné dokázat akutní intoxikaci. Pokud tento test odmítnete, budete automaticky považován za akutně intoxikovaného. Zaměstnavatel má povinnost uvolnit vás z práce dokud není potvrzeno či vyvráceno, zda jste nebo nejste pod vlivem nějaké látky.
Pokud se prokáže akutní intoxikace, jedná se o porušení Zákoníku práce 226/2006 § 106, z čehož může zaměstnavatel vyvodit patřičné důsledky. V případě, že by se jednalo o ublížení na zdraví, poškození cizího majetku atd., tak může být čin posuzován podle trestního zákona. Kromě toho budete povinen zaplatit náklady spojené s lékařským testem. V případě, že se intoxikace neprokáže, hradí testování zaměstnavatel a je povinen proplatit vám i čas tím strávený.
Problematiku testování v případě osob mladších 18 let zpracováváme v samostatném článku o osobách mladších 18 let.
Pokud je v rámci spolupráce s OSPODem tématem užívání drog u rodiče, OSPOD to může promítnout do společné dohody. V individuálním plánu ochrany dítěte tak může stanovit, co musí rodič dodržet, aby mohl mít dítě u sebe. Například může být dohodnuto, že se rodič zdrží užívání a bude chodit pravidelně na testy na drogy. Podle závažnosti situace a také podle dostupnosti testů v místě bydliště bývá stanoveno, jak často má člověk na testy docházet. Tyto testy však OSPOD nedělá a člověk si je musí zařídit. OSPOD může doporučit obvyklé možnosti. Jednou z možností jsou organizace věnující se tématu užívání drog, přičemž podmínky provádění těchto testů se můžou lišit. V některých můžou udělat rovnou pouze testy, v některých je potřeba s organizací spolupracovat šířeji. Další možností je lékař, kde je ovšem potřeba počítat s rizikem, že se to člověku objeví ve zdravotnické dokumentaci. Případně je možností také adiktologická ambulance, zde však testy trvají déle.
Kromě OSPODu může testy na drogy nařídit i soud, a to v rámci rozvodového řízení.
OSPOD může být zapojen také v kontextu užívání drog dítěte či mladistvého. Tuto problematiku zpracováváme v samostatném článku.
Testování na drogy bývá řešeno také v souvislosti s trestnou činností. Není zde přitom podstatné, zda člověk obecně užívá nebo neužívá drogy, ale především zda byl při spáchání trestného činu pod vlivem drogy (v průběhu spáchání trestného činu).
Tyto situace, kdy je člověk „pod vlivem“, je možné někdy považovat za polehčující okolnosti, někdy za přitěžující okolnosti, někdy na posouzení trestného činu nemají vůbec vliv a někdy (v určitém kontextu) naopak rovnou znamenají spáchání trestného činu.
Na stav „pod vlivem“ se lze dívat jako na tzv. stav nepříčetnosti, kdy pachatel není schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo alespoň své jednání ovládnout. Roli podle trestního práva hraje to, zda se do stavu „pod vlivem“ pachatel dostal úmyslně, z nedbalosti nebo bez vlastního zavinění.
Pouze v posledním případě by šlo uvažovat o případné beztrestnosti. Jedná se však o naprosto ojedinělé případy a ani se nevyplácí se pokoušet lhát o cizím zavinění vzhledem k důsledkům při prokázání nepravdivosti nebo důsledkům pro osoby nařčené z podstrčení drogy.
Ve většině případů však půjde o situace, kdy se pachatel do stavu nepříčetnosti vlivem drogy přivedl vlastní vinou – z nedbalosti či úmyslně.
V případě nedbalosti dojde k tomu, že se pachatel dostal do stavu nepříčetnosti nedbalostním užitím drogy a dopustil se jednání, které by za jiných okolností bylo trestným činem, ale záměrem pachatele jeho spáchání nebylo. Toto jednání spadá pod trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných (konkrétně trestný čin „opilství“ – myšleno pro všechny drogy, nejen alkohol). Přísnost trestu je v tomto případě široká, ale naštěstí zastropována výší trestu za čin, kterého se pachatel pod vlivem dopustil.
V případě úmyslu dojde k tomu, že pachatel úmyslně užije drogy na kuráž ke spáchání trestného činu, přičemž od počátku spáchání trestného činu zamýšlí. Zde je pachatel odpovědný tak, jak stanovuje zákon pro daný trestný čin a zároveň může být na užití drog na kuráž pohlíženo jako na přitěžující okolnost, jelikož lze předpokládat předchozí uvážení pachatele.
Většina trestných činů spojených s drogami se nachází v hlavě VII. mezi trestnými činy obecně nebezpečnými.
Samostatným případem jsou trestné činy, u nichž je ovlivnění drogami přímo součástí skutkové podstaty. Jedná se zejména o ohrožení pod vlivem návykové látky. Sem spadá také řízení pod vlivem.
Téma silniční kontroly a řízení pod vlivem zpracováváme zvlášť v jiném článku.
Podrobnosti můžete najít v tomto článku: https://magazin-legalizace.cz/2183-jak-komunikovat-s-organy-cinnymi-v-trestnim-rizeni-c-16-trestne-ciny-spachane-pod-vlivem-drog/
ZDROJE:
Článek pouze obecně shrnuje dostupné informace, konkrétní případy se mohou lišit. Vždy doporučujeme jejich individuální konzultaci.
Aktualizováno únor 2024.