Trip (LSD)

LSD se řadí do skupiny halucinogenních drog, vyskytuje se ve formě tzv. tripů (malé papírové čtverečky s potiskem zobrazujícím různé symboly) či krystalů. Účinnou látkou je diethylamid kyseliny lysergové - LSD-25.

Nevyvolává závislost tak, jak ji známe u jiných skupin psychoaktivních látek. Znamená to, že se u něj nevyskytuje tzv. syndrom odnětí drogy. Doposud nebyl u LSD popsán případ předávkování s následkem smrti.

Účinky

Po krátké době (řádově několika minut až jedné hodiny) se objevují první příznaky intoxikace. Nástup i účinky jsou závislé na množství požité látky, její čistotě a individuální citlivosti vůči jejímu účinku.

Nástup bývá doprovázen pocity mírného chvění, neschopnosti ovládat pohyby, občasně pocity závratě či nevolností. Jen výjimečně dochází k výraznější nevolnosti až nutkání ke zvracení (po krátké chvíli tyto příznaky obvykle odeznívají). Celková délka účinku LSD se v závislosti na požité dávce pohybuje mezi cca 4 - 8 hodinami, jen výjimečně déle.

Po odeznění účinků může nastat propad nálady a pocity silného vyčerpání. Konzumace nižších dávek se projevuje viděním vzorců (ornamentů) na povrchu věcí, zvýšenou citlivostí k prostorovému vnímání a vnímání barev. Častý je výskyt barevných geometrických obrazců, připomínající kaleidoskop. Ve většině případů je LSD stav doprovázen pocity mírné radosti a pohody, dobrou náladou, někdy přecházející v silnou euforii.

Druhá strana mince zahrnuje výraznou nepohodu, úzkost, depresivní ladění.

Vyšší dávky mohou navodit silné halucinace bez možnosti ovlivnění vůlí, což především osoby se silnější potřebou sebekontroly vnímají velmi negativně.

Vysoké dávky mohou způsobit výraznější poruchy myšlení a zvýšenou vztahovačnost doprovázenou poruchami paměti, úsudku a pozornosti.

V průběhu účinku LSD se může vyskytnout depersonalizace a derealizace. Depersonalizace (tzn. odosobnění) je prožívána tělesně jako pocit ztráty citlivosti v části či celém těle (v extrémním případě ve spojení s halucinacemi může dojít k pocitu chybění končetiny apod.) a dále například pocitem ztráty schopnosti empatie (vcítění), vřelých pocitů, lásky, nenávisti apod.

Derealizační pocity (tzn. pocity neskutečnosti) mohou navodit stav úplného odcizení vlastního těla a prožívání a vést postupně až k situaci, kdy uživatel sám sebe vnímá jako „divák" - pozorující postavu v kině, a má dojem naprosté neúčasti na tom, co se děje okolo něj.

Průběh účinku LSD je velmi nepředpovídatelný a krom vlivu samotné látky (a nejistoty co se týče její koncentrace) se na průběhu a charakteru stavů podílí celkové „nastavení" jedince (tzv. „set"), očekávání, únava, individuálně odlišná citlivost a mnoho dalších faktorů, z nichž každý může stavy během intoxikace zásadně změnit. Vedle toho je prokázán vliv tzv. „settingu", tedy místa, prostředí kde je droga užívána (znalost prostředí a jeho příjemnost atd.).

Kombinace LSD s jinými látkami a jejich účinky

  • LSD + alkohol - nebezpečí silných křečí, které mohou ohrozit člověka na životě
  • LSD + marihuana/hašiš - zesiluje intoxikaci vyvolanou LSD. U této kombinace hrozí zvýšené riziko propuknutí skrytého duševního onemocnění, pokud k němu má uživatel předpoklady
  • LSD + MDMA (extáze) - LSD zesiluje účinky MDMA
  • LSD + pervitin - nebezpečná kombinace (pohledem vyvolání bad tripu). Hrozí také riziko silných křečí, které mohou jedince ohrozit na životě.
  • LSD + ketamin - riziko silných křečí

Rady pro bezpečnější užívání LSD (harm reduction)

Pokud máte problémy se srdcem nebo krevním oběhem, neriskujte experimenty s LSD (může dojít k srdečním komplikacím, jelikož LSD způsobuje velké výkyvy krevního tlaku a zrychluje srdeční tep).

Pokud jste v psychiatrické péči, nebo se u vašich příbuzných vyskytuje duševní onemocnění, nebo jste psychicky více senzitivní vyvarujte se konzumaci LSD. Jeho účinek by mohl spustit skryté psychické onemocnění (k této situaci může dojít i pokud si LSD vezmete poprvé v životě - neexistuje způsob, jak předvídat, u koho skrytá duševní porucha nastane a u koho nikoliv).

U některých osob může dojít k rozvoji silných, hlubokých depresí či stavů úzkosti a napětí. Ty mohou v extrémním případě přejít do panického strachu, kdy hrozí nebezpečí sebepoškození nebo agrese vůči okolí. Pokud by takové stavy přetrvávaly i po odeznění účinků LSD (v extrémních případech mohou halucinace a narušené vnímání přetrvávat i po po dobu několika týdnů od užití LSD), a to i přes Vaši dostatečnou regeneraci - neotálejte s návštěvou lékaře (psychiatra).

Riziko LSD nespočívá pouze v tzv. bad tripu, ale také v přecenění schopností/limitů Vašeho těla.

K experimentům s LSD by mělo dojít pouze v prostředí, kde se cítíte přirozeně a volně, s blízkou a důvěryhodnou osobou, která Vám bude ochotna pomoci v případě komplikací, či bad tripu.

Neužívejte LSD pokud nemáte dobrou náladu nebo pozorujete nadměrné obavy z užití. Při „špatném naladění" (vlivem déle trvající zhoršené nálady, náročných životních období či osob, s kterými se necítíte dobře) může snadněji dojít k rozvoji bad tripu a paranoidního myšlení, které se může projevit fantaziemi o sledování a ohrožení Vaší osoby.

Koncentrace LSD v nosiči (papírek, krystal atd.) bývá různá, určit předem účinek tripu je složité. Základní hypotézy týkající se dávkování najdete v rámci TOHOTO odkazu.

Pokud užíváte LSD opakovaně, dbejte na dlouhé časové odstupy mezi užitími, důležité je s dalším tripem počkat, dokud není předchozí zkušenost s LSD dostatečně zpracována. Trip by měl být chápán jako výjimečný a ojedinělý zážitek, ne jako prostředek k obveselení a zahnání nudy.

Pokud si vezmete vyšší dávku LSD, která Vám nesedne (anebo v případě bad tripu), napijte se nápoje s vysokým obsahem vitamínu C, najděte klidné a bezpečné místo (mimo dav lidí, s tlumeným světlem) s osobou, které důvěřujete. Platí předpoklad, že i ty nejnepříjemnější zážitky na LSD brzy odezní. Před užitím LSD se snažte být pozitivní naladěni, před i během LSD rauše pracujte se svým psychickým rozpoložením (nepřemýšlejte příliš dlouho o nepříjemných, depresivních věcech).

Historie

LSD objevil švýcarský chemik Albert Hoffman v roce 1943 při výzkumu vlastností derivátů námelu pro farmaceutickou společnost Sandoz. Nešťastnou náhodou požil malé množství drogy a prožil hluboký změněný stav vědomí. Hoffmanův zážitek a zkušenost s LSD byly značně zajímavé pro psychiatry, psychology a neurovědce, kteří hledali nové možnosti výzkumu mozku a psychiky ve vojenském výzkumu zabývajícím brain washingem a kteří hledali nástroje a metody vhodné ke kontrole a dosahování změn psychiky.

Následovalo období padesátých a šedesátých let ve znamení rozsáhlých mezinárodních výzkumných studií. Závěrem bylo, že LSD pravděpodobně mění stav vědomí prostřednictvím vlivu na serotonin (chemický neurotransmiter v mozku) a jeho receptory. Ve výzkumu začal být brzy patrný velký význam „setu a settingu", který upozornil na fakt, že konečný průběh intoxikace je silně ovlivněn osobností, minulou zkušeností (zahrnující i předešlou zkušenost s jinými drogami), náladou, motivacemi, postoji a očekáváními jedince (set), spolu s vnějšími podmínkami užití zahrnujícími okolní prostředí a ostatní přítomné lidi (setting). Spekuluje se, že efekt způsobený LSD je závislejší právě na těchto faktorech, nežli na vlastnostech psychoaktivní látky samotné.

Konečná prohibiční situace ve spojitosti s LSD nastala z několika příčin. Na počátku šedesátých let, bylo LSD podáváno dobrovolníkům, kteří si poté drogu začali obstarávat sami a šířili ji dále do celé společnosti. Nevyhnutelný výsledek byl takový, že užití LSD se stalo nevhodnou záležitostí s možnými katastrofickými důsledky. Rozšíření LSD ve společnosti akcelerovala skupina výzkumníků Harvardské Univerzity, vedená Timothym Learym. Její členové, kteří užívaly drogu ve větším množství, se stávali stále optimističtějšími co do léčivého potenciálu drogy na celosvětově rozšířená onemocnění. Skupina spustila vlnu šířící klady a výhody dané substance. LSD tak nechtěně spojili s „protivládními" ideologiemi, hnutím odporu proti válce ve Vietnamu a určitým stylem oblékání, hudby a vzezření, které se zdály být ohrožující pro tradiční, obecně sdílené normy té doby.

K celkovému image LSD jako nevhodné a nebezpečné vedla série nehod, o nichž média široce referovala a které se týkaly případů, kdy lidé vyskočili z okna ve víře, že mohou létat. Jednotlivý případ se tak mohl přirozeně stát atraktivním tématem, jemuž média věnovala zvýšenou pozornost. Způsob, jakým veřejnost vnímala rizikovost LSD, vůbec nereflektoval reálný rozměr celé situace.

V devadesátých letech došlo k přehodnocení postoje vůči LSD. V roce 1993 se ve Švýcarsku konalo sympózium pod názvem „Padesát let LSD", sponzorované švýcarskou Akademií medicínských věd. Závěry konference hovořily pro, aby byly výzkumy s LSD na lidech obnoveny, a že negativní nálezy, o nichž se často referovalo v rámci výzkumného přístupu „bílého pláště a nemocničního pokoje", vznikly díky ignoraci významu setu s settingu.

V polovině devadesátých let získal psychiatr Rick Strassman na Univerzitě v Novém Mexiku licenci k podávání LSD jako pomocného psychoterapeutického prostředku a byl ustanoven poradcem Federálního drogového úřadu (FDA) pro psychedelické studie. Výzkumy s halucinogeny byly znovu zahájeny také v Evropě. Ve Švýcarsku Franz Vollenweider výzkumně podával lidem psilocybin, aktivní složku „magických hub" s účinkem podobným LSD.

V ČR se aktuálně tématem potenciálního terapeutického přínosu (a rizik) psychedelik zabývá organizace CZEPS (Česká psychedelická společnost).

Literatura:

Kalina, K. et al.: Drogy a drogové závislosti mezioborový přístup. Praha: NMS-Úřad vlády ČR.

Chill2real, LSD, edukační flyer

Safer party, edukační flyer

https://erowid.org/chemicals/lsd/lsd.shtml